V červnu 2025 byla za podpory ČPS a Northwestern University realizována studie týkající se vnímání a stavu české politologie (autory jsou Tadeáš Celý a Andrew Roberts). V rámci této studie byl osloven reprezentativní vzorek 1518 respondentů z řad veřejnosti a zároveň proběhlo i šetření mezi českými politology (118 členů 12 politologických pracovišť, více než 44 % oslovených). Níže je možné naleznout přehled hlavních zjištění v české jazyce a také podrobnější přehled výsledků v anglickém jazyce.
Pro zobrazení anglického přehledu na plné obrazovce je možné přejít zde. Doporučujeme využít vždy i při zobrazení na mobilním telefonu.
Důvěra v politology a jiné profese: Politologové si vedou lépe než politici a novináři – ale výrazně zaostávají za přírodními vědci, psychology nebo ekonomy.
Vnímaná důvěra: Politologové odhadují kolik lidí jim důvěřuje (~30 % lidí) poměrně přesně, ale podceňují, o kolik je vyšší než u politiků a o kolik nižší než u přírodních vědců.
Ideologické zkreslení: Oproti veřejnosti jsou politologové mírně liberálnější v sociálních otázkách a výrazněji prozápadní v mezinárodních otázkách, bez významného rozdílu v ekonomických postojích.
Vnímání zaujatosti: Veřejnost vidí jen malou míru zaujatosti – s výjimkou mírného prozápadního posunu – zatímco politologové vnímají své pole jako více vychýlené.
Rovnováha rolí: Výuka a výzkum jsou na stejné úrovni důležitosti, role „experta“ zaostává. Učitelé ji přitom zdůrazňují častěji než výzkumníci.
Budoucnost metod: Vyhrávají empirické, kauzální a interdisciplinární přístupy; čistě popisné nebo izolované přístupy propadají. V metodách se rýsují dva shluky: jeden spojuje interdisciplinaritu s kvalitativními a popisnými přístupy (kvalitativní), druhý kombinuje empirické, kauzální a kvantitativní přístupy (kvantitativní).
Realita publikování: Většina plánuje publikovat v angličtině, často u zahraničních nakladatelů, a výrazně preferuje články v časopisech před knihami. Spolupráce jsou běžné, ale většinou probíhají v rámci stejné instituce.
Komunikační zvyklosti: Dominují noviny a webové stránky kateder; sociální média (s výjimkou Facebooku) a podcasty jsou málo využívané.
Výskyt problematických výzkumných praktik: Nejčastěji vnímané problematické praktiky se týkají nedostatečné kvality při čtení výzkumu, recenzích či reakcích na ně, stejně jako čestných autorství, HARKingu a neetických způsobů, jak podpořit citovanost vlastní práce. V odpovědích se často objevuje také problém s výzkumem, který nepřináší nic nového, či zanedbává praktickou významnosti výsledků.